Poznámky:

¹⁾ V jihovýchodní Asii je borovice symbolem vnitřní síly, principu yang, nejhlubších zdrojů ducha, jeho vznešenosti, vzdělanosti, dlouhého života (je stále zelená) a stálého růstu, odolnosti (roste i tam, kde jiné rostliny hynou), díky hlubokému kořenu (tradice, stabilita, základní principy – v době mělkých a povrchních bojových sportů obzvlášť podstatné) ji nelze snadno vyvrátit, větru uhne, ale nezlomí se. Je dokonce i symbolem věrnosti – jehlice vyrůstají a opadávají ve dvojicích. Viz též ⁴⁾.

²⁾ Znak kara zde ovšem odkazuje především k prázdné mysli! Srovnej ča-dó, šo-dó, ju-do, iai-dó, ken-dó...

³⁾ Druhý bod Shoto ni-ju kun (Dvacet Funakoshiho pravidel, vy znáte pětibodový dojo-kun), který ovšem v rámci budo komunity žije vlastním životem, zdůrazňuje obranný charakter karate-do.

⁴⁾ Znak pro borovici čteme matsu nebo sho. Gichin Funakoshi, otec moderního karate-do, užíval básnický pseudonym Shoto. „To“ znamená vlny. Borové vlny odkazují ke zvuku, který vydávají větve borovic kývající se ve větru. Cvičenci prvého karate kan v Japonsku vyvěsili na mistrovu počest nad vchod plaketu s nápisem Sho-to-kan, shotoova tělocvična, dojo borových vln. Tak se stalo, že stylu representovanému Funakoshi O-Senseiem se začalo říkat shotokan (až budete někde říkat, že cvičíte šotokan, neopomeňte zdůraznit, že v rámci tradičního karate, neboť mělkost světem vládne). Je to anomálie, styl se jinak řekne ryu.

⁵⁾ Kumi – setkání, kumi-te – setkání rukou.

⁶⁾ Vždy jen nositel mistrovského stupně.